Když bylo mému nejstaršímu dítěti jedno, vrhli jsme se s manželem Deckerem do kuchyňky – prostě jsme si nemohli pomoct. Strávili jsme hodiny jeho sestavováním a já šel přes palubu nákupu krásného háčkovaného a dřevěného ovoce a zeleniny. Bylo to všechno tak rozkošné: představoval jsem si ty hodiny předstírané hry, ve které se ztratí.
Rychle vpřed o několik let a mému třetímu dítěti byly nyní čtyři. Jednoho dne jsme se s Deckerem podívali na tu kuchyňku a došlo nám – žádné z našich dětí to neudělalo opravdu hrál si s tím. Vloudila se starost: Možná si moje děti nehrají na přetvářku! Chyběla mi nějaká podstatná část výchovy jejich lásky ke kreativní hře?
Při chatování s rodiči v Montessori škole mých dětí jsem si začal uvědomovat, jak je běžné, že děti, které jsou hodně vystaveny skutečné kuchyni, se méně zajímají o předstíranou verzi.
Ale přinutilo mě to přemýšlet: Proč je tolik – téměř všechny! – kuchyňských koutků zaměřených na předstírané hraní namísto praktických životních dovedností? Zvláště pokud jsou tyto praktické dovednosti pro děti tak hluboce zajímavé a motivující?
Kuchyňka na hraní by měla fungovat jako senzorická laboratoř, kde si vaše batole může procvičovat celou řadu motorických dovedností. Vaše batole je schopno víc, než si myslíte, a jeho sebevědomí se buduje samotným cvičením jednoduchých úkolů. Navíc – bonus – pravděpodobně je snáze přimějete vyzkoušet jídla, která vám pomohli připravit.
Pokud tedy uvažujete o koupi kuchyňky na hraní, zvažte investici do fungující kuchyňky na hraní – jako je hrací kuchyňka v reálném životě z recenzí od maminky – spíše než do kuchyně určené pouze pro předstírané hraní.